FIV - kočičí AIDS - kočičí virová imunodeficience:

Lidmi často nazývaný kočičí AIDS (kvůli podobnosti FIV a lidského HIV), se projevuje likvidací imunitního systému. Často doprovází virus FeLV (asi v 50% případů má kočka s FIV i FeLV). FIV je leukemii hodně podobný, nezpůsobuje však rakovinu.

Možnosti nákazy FIV

Přenáší se krví nebo pohlavně při páření. (Třeba pokud vám váš kocourek někdy uteče za pouličníma kočičkama, nemůžete si být nikdy jisti, že se nevrátí nakažený. Proto je nejlepším řešením kastrace! Ne jen kvůli FIV, ale i zmnoha jiných důvodů!.Příznaky FIV - Postižená kočka zpočátku vypadá, jen jako když jí není dobře, později se může objevit horečka, dýchací potíže (zápal plic, zánět průdušek), zvracení, průjmy (možno s krví ve stolici). Kočka má zvětšené uzliny, špatnou srst a nechutná jí. V důsledku snížené imunity je pak kočka náchylná ke všem možným nemocem, fatálním pro ni může být i zvýšená stresová zátěž. Léčba FIV - Proti FIV není žádná vakcína. Léčba také neexistuje, ale ta podpůrná spočívá ve vysokých dávkách antibiotik, nucené výživě, doplňování tekutin a někdy nutných transfůzích. Kočka tak může v klidném prostředí, kde platí 100%-ní dodržování stanovených zásad, dále žít, ale stejně jako u FeLV platí, že se střídá období relativního klidu a období navalů nemoci a kočka pak stejně často podlehne. FIV není přenosná na člověka.

FELV - virus leukémie koček:

Jedná se o vysoce nakažlivý smrtelný virus,který způsobuje rakovinu bílých krevních buněk a lymfatického systému.Na FeLV umírá zhruba 50% nakažených koček během půl roku a dalších asi 80% do tří let.Možnosti nákazy FELV - Kočka se infikuje velmi snadno kontaktem s jinou, nakaženou kočkou, případně s jejími tělními tekutinami, což můžou být výkaly, sliny, krev nebo mateřské mléko.Kočka se také může s nemocí již narodit v případě nakažené matky. Asi jedna ze 100 koček je stálým nositelem aktivního viru (tzv. bacilonosič). Při soužití několika koček společně pod jednou střechou, pravděpodobnost přenosu viru z jedné kočky na druhou je mnohem větší. Možnost nákazy se zvyšuje věkem, ale nejčastěji se infikují koťata (do šesti měsíců) a u jedné ze tří se nemoc projeví i klinicky.

Příznaky FELV - V první fázi po nakažení nastupuje souboj s virem. Kočka dostává vysokou teplotu, trpí dehydratací a nastupuje vážná chudokrevnost, díky čemuž dochází spolu se snižováním počtu krvinek k likvidaci imunitního systému a následné náchylnosti k podružným nemocem. Často pak kočka dostává zápal plic a jiné respirační nemoci, dostává průjem, zvrací a rychle ubírá na hmotnosti. V této fázi také buď přichází smrt nebo nastává fáze druhá, kdy se kočka stává přenašečem viru, ale sama přitom může žít poklidně celý svůj život někdy znepříjemněný příležitostnými záchvaty onemocnění a nadále i náchylností k jiným nemocem.

Léčba FELV - Proti FeLV existuje dosti spolehlivá vakcína, která ale nemá smysl u již infikovaných koček. Proto se před vakcinací musí vždy provést krevní testy na přítomnost viru v krvi. Jak očkování, tak test (test je společný na FeLV a FIV) nepatří mezi nejlevnější. Připravte se na výdaj přes 1000,-Kč Pro již nakažené kočky zatím neexistuje žádná účinná léčebná látka.

Umňoukané velikonoce s kočičí koledou

Projekt Kočičí přání, který pořádá OS Devět životů, opět přichází s velikonoční akcí na podporu koček v útulcích. Snaží se pomáhat organizacím z celé České republiky sehnat prostředky na nákup krmiva, léčiv a financování veterinárních výdajů pro nalezené a týrané kočky. O svůj dárek bude koledovat několik stovek koček a kocourů. Patronkou akce je i tentokrát Ester Kočičková.

Akce začíná na Velikonoční pondělí 9.4. a končí v neděli 22.4. o půlnoci. Během této doby budou na webu www.kociciprani.cz vystaveny profily koček s jejich fotografiemi, příběhy a hlavně přáními. Dárce si tak jednoduše vybere konkrétní zvíře, jehož příběh ho zaujme nebo které třeba pochází z jeho regionu. Dárek mu bude moci zakoupit a poslat přes e-shop, případně peníze na něj poslat přímo na účet útulku. Může i poslat peníze na běžné výdaje spojené s pobytem kočky v útulku. Pro ty, kdo neradi posílají peníze, aniž by viděli, kde skončí, je zde možnost odnést dárek přímo do útulku „své“ kočce. Po skončení akce dostane dárce fotografii kočky s dárkem, který jí daroval.

Účastnící se organizace jsou občanská sdružení, jejichž provoz zajišťují členové a dobrovolníci zdarma, ve svém volném čase a jejichž činnost je převážně hrazena z darů jejich příznivců. Kočičí koleda je jednou z dvou akcí pořádaných každoročně projektem Kočičí přání. Druhá akce je vánoční. V té poslední se podařilo získat více než 710 tisíc korun a obdarováno při ní bylo 870 koček.

 kontakt:

 Františka Kernová

OS Devět životů

frantiska@devet-zivotu.cz

 odkazy na předchozí akci:

kociciprani.cz

Nikitovo vyprávění z nového domova

Posílám Vám mnoho pozdravů ze svého nového domova.
 
Dlouho jsem se neozýval, protože od poloviny prosince jsem měl pořád nějaké problémy.
Měl jsem stále trochu přivřené levé oko. Ukázalo se, že je to zánět ve spojivkovém vaku. A dále také, že živíme i tasemničku.
Užil jsem si tedy návštěv u doktorů, polykání pilulí, píchanců s antibiotiky a hlavně 3x denně mazání a kapání do oka různými kapkami, protože oko se mi nechtělo hojit.
To se mi tedy opravdu nelíbilo a vůbec jsem se nechtěl nechat chytit. Ještě teď jsem hodně ostražitý a dávám si na paničku dobrý pozor. Ale dnes je již všechno v pořádku, jak se potvrdilo minulý týden na očním u pana doktora Beránka. (Mimochodem, toho teda už vůbec nemusím).
Aby se panička nenudila, připravil jsem pro ni na Silvestra móóc krásnou hru. Protože to mazání oka už mě ani trochu nebavilo, tak jsem se schoval v takové pěkné úzké škviře za nábytkem, která byla ještě ucpaná velkým nepotřebným obrazem, to aby tam náhodou nějaká kočka nevlezla. To úsilí vecpat se až za ten obraz ale stálo za to. Panička před odchodem na silvestrovskou oslavu přepočítala svoje dvě kočky a hele – jedna chybí. Hledala všude možně i nemožně, ve špajzu, v lednici, ve skříních, pračce, na žrádlo lákala …a nic.  Pak se tedy odešla omluvit ze zábavy, a když se vrátila, našla doma další hledající paničku, která přijela kvůli tomu specielně až z Prahy. To se již okruh hledání rozšířil na celý dům a přilehlý dvorek. Hledali i další sousedé, zvláště ti, kterým již také utekla z bytu kočka. Čekal jsem ve své škvíře opravdu hodně dlouho, než někoho napadlo ten obraz dát konečně pryč. Bylo to moc pěkné, a alespoň se o mně v baráku ví. Dotazů po mém zdraví a co dělám je teď nepočítaně.
Na závěr posílám ještě několik fotek. Myslím, že se mám docela dobře, od prosince jsem přibral již přes půl kila a když mám náladu, tak se nechám i pochovat.
 
Zdraví Nikita
 

Sfinx

Bezsrstá kočka s velmi jemným chmýřím na obličeji, uších, tlapkách, ocase a zádech. Má dlouhé, štíhlé tělo na vysokých nohách. Nepřítomnost chlupů ji zeštíhluje.
Tělo má svalnaté a sudovité s širokou hrudí.
Hlava má tvar protaženého trojúhelníku s prohnutým nosem. Je tedy o něco delší než širší. Brada je mohutná a našpulená. Nos je silný a zakulacený, ne špičatý. Nosní profil má mít mírné prohnutí. Oči jsou velké ve tvaru mandle, které mohou mít jakoukoli barvu. Uši jsou velké a široké, daleko od sebe posazené.
Ocas je dlouhý a zúžený.
Končetiny jsou dlouhé, štíhlé, zakončené malými kulatými tlapkami s dlouhými prsty. Polštářky chodidel jsou zřetelně tlustší než u jiných koček. Přední nohy musí být daleko od sebe a ve stoje tvoří slabé 0.
Kůže musí být naprosto hladká, bez sebemenších vrásek s výjimkou hlavy. Koťata mají hned po narození slabé, jemné chloupky, které ovšem během dospívání úplně zmizí.
Srst je velice jemná a pokrývá obličej, je sametová, u uší je delší a kolem nosu a po stranách tlamičky je silnější. Barva kůže nemá přesně určená pravidla, žádoucí je však jednotná barva, povoluje se pouze světlejší odstín na břiše a na vnitřní straně nohou. Pokud se u zvířete vyskytnou znaky v jiné barvě, měly by být symetricky rozloženy po těle.
FIFe plemeno sfinx uznala od 1.1.2002.

Na památku mému milovanému Zrzečkovi...

Příběh o mém zrzečkovi začal, když mi kamarádka říkala, že jim na chalupě bydlí kocourek, který je moc ošklivý a téměř slepý, který si vystačí s tím, že jim může bydlet na plotě..Potkávala ho sem a tam ve vsi, věčně hledal nějaké jídlo, občas k někomu přiběhl se seznámit a ten ošklivému kocourkovi uštědřil kopanec..Tak ho zkusila jednou nalákat na jídlo a vzít k nim..od té doby se u nich držel...

Vyjádřila ale obavu co s ním bude, až z chalupy na podzim odjedou, kdo se o něho postará, protože už není v dobré kondici, téměř nevidí, má málo zoubků...ale že je nenáročný, vděčný za cokoliv...

Řekla jsem jí, že si ho ráda vezmu, že máme místa dost a že není problém, udělat mu zateplený domeček...

Za týden Zrzka dovezla, musel byt pár dní zavřený doma, aby si zvyknul..nelíbilo se mu tam, ale nebyl zlý, odevzdaně si hajnul do pelíšku a vítal mě pokaždé, když jsem přišla..po týdnu jsem ho pustila prvně ven, a chodila ho volat každých 15 minut, aby věděl, že tady je doma a sem se má vracet...Zrzeček se vracel.Po pár dnech tady jsem ho odvezla do Přelouče k p.Zdeně, ta ho dala vykastrovat a prohlédnout u svého vety...Pokud vím, Zrzek byl hodný i v depozitu.

Pak se vrátil domů, bydlel ve svém domečku, chodil za mnou jako pejsek, v létě se houpal na houpačce u bazénu, nevadili mu ostatni zvířátka, vždycky čekal přede dveřmi, kdy už konecně donesu zase nějaké papání, po každém jídle mi nastavil hlavičku a vyžadoval pohlazení...byl jako pejsek, chodil za mnou kdykoliv jsem byla venku, se mnou chodil i věšet prádlo...Věděla jsem, že není zdravý ani silný, po letech bídy a hladu, ale věřila, že život u mě mu prospěje a že spolu budeme trávit ještě hodně let..

I když jsem přijela domu ve 2 ráno, zrzeček, ač mu nesloužil zrak, měl vynikající sluch..poznal mé auto a vždycky spolu s kamarádkami z Přelouče Jasmínkou a Babetkou mi běžel naproti...Vždycky taky hned dostali něco dobrého za odměnu..ty chvíle byly šťastné..ani mi nedošlo, jak moc, dokud jednou po mém příjezdu nepřiběhl Zrzeček, ale takový divně hubený, aby to bylo normální za 2 dny, co jsem byla pryč..Najednou málo jedl, vše jen očmuchal a nejedl, začal polehávat...

Když jsem ho nenašla večer v domečku, ale samotného stočeného v garáži, vzala jsem si ho domů..byl slabý a unavený..Druhý den jsme vyrazili spolu k vetovi, výsledky byly moc špatné, zvlášť ledviny...Ale nevzdávali jsme se, já ani Zrzeček...Chodili jsme na kapačky, kde mi hodinu spal na klině nebo mi upřeně koukal do očí..nikdy se nebránil ničemu u vety, byla jsem s ním a on nepochyboval, že je v bezpečí...Moc jsem si přála, aby ještě zůstal, aby kapačky zbrzdily konec našeho společného života, který nemocné ledviny stále zrychlovaly....Doufala jsem v zázrak, Zrzečkovi bylo pouhych 7 let..mnoho let neměl kam jít, jedl, co si ulovil či našel a nedočkal se pohlazení....Přesto se zázrak nekonal..veta řekl :"..beznadějné..", muze prijit konec i za hodinu, dve...lediny nefunguji, zrzecek slabne, jed mu pomalu zaplavuje telicko... Měla jsem ho v náruči, spokojeně vrněl, když pomalu usínal na věky...Žil u mne 6 měsíců..po sedmi letech bez domova, měl domov, své pány, zvířecí kamarády, teplý pelíšek a misku papáni..Vůbec by mne nenapadlo, že tento krásný život potrvá tak krátce...Moc jsem si přála, aby s námi Zrzeček žil dlouhé roky tak, jak si zasloužil.. Nebylo mu přáno a mě to moc a moc mrzí a bolí..Pořád čekám kdy se objeví u dveří nebo mi poběží naproti..Dívám se do jeho prázdného domečku a nechápu tu nespravedlnost...Budeš navždy v mém srdci Zrzečku...Píšu v slzách, strašně moc mi chybí, můj ošklivý kocourek s nádhernou čistou duší...Spinkej sladce, Zrzečku.... Nezapomeneme..

Autorka : Katka A. M.

Panleukopenie

Je to akutní extremně infekční virové onemocnění koček, které se pro těžký a většinou infaustní průběh nazývá mor koček. Starý název “kočičí psinka” je zavádějící, protože s psinkou psů nemá nic společného.Původcem je velmi odolný virus, který přežívá v prostředí i několik let a je málo ničen běžnými desinfekčními prostředky. Ultrafialovým zářením ( horské slunce) je ničen bezpečně.Vnímavé jsou všechny kočkovité šelmy, domácí i divoké, také norci a medvídek mýval. Nejčastěji onemocní koťata ve věku 2-6 měsíců, u dospělých koček může onemocnění někdy probíhat jen subklinicky, bez výraznějších projevů onemocnění.
Nástup onemocnění je náhlý, někdy může připomínat otravu. Kočka je velmi skleslá a sklíčená, má bolesti břicha, opakovaně zvrací a má vodnatý průjem. Nepije ani nepřijímá krmivo, se ztrátou tekutin rychle nastupuje dehydratace. Zaujímá typický postoj, leží u misky s vodou nebo krmivem, hlavu má skloněnou k misce, končetiny skrčené pod tělem s lopatkami výrazně vystupujícími, opírá se o sternum a bradu. Tělesná teplota bývá zpočátku zvýšená nebo kolísavá, klesá na subnormální před smrtí. U dospělých koček při slabé infekci může někdy probíhat v mírné formě, bez výrazných klinických projevu jen jako nechutenství s děle trvajícím průjmem a skleslostí. Pokud onemocní březí kočka, dochází ke vstřebání plodů, případně jejich mumifikaci, potratu nebo porodu mrtvých plodů. Narodí-li se živá koťata, která se infikovala v děloze nebo těsně po narození, mohou přežívat, ovšem do života si nesou následky ve formě neschopnosti koordinace pohybu, případně i slepotu vzhledem k postižení mozečku. Tento stav je nevratný, nelze ovlivnit léčbou
Podobné příznaky jako panleukopenie může vyvolávat akutní otrava jedy, také salmonelóza, při mírnějším průběhu je možno mít podezření i na FeLV. Mimo klinických příznaků panleukopenie a zvláštní polohy kočky lze onemocnění diagnostikovat podle typického krevního nálezu - snížení počtu bílých krvinek ( panleukopenie), podle kterého je onemocnění nazýváno.
Terapie je problematická a ne vždy úspěšná hlavně při perakutním průběhu onemocnění. Spočívá hlavně v rehydrataci kočky ( nitrožilní infuze) a podpoře imunitního systému. Pomoci může i transfuze krve od vhodného dárce.
Nejdůležitější je prevence. Koťata imunních matek se rodí s pasivní imunitou, která přetrvává 8 - 12 týdnů po narození. V té době by měla být koťata vakcinovaná vhodnou vakcínou, vždy však po dvanáctém týdnu stáří, kdy už nemají mateřské protilátky a jejich organizmus si dovede dostatečně vytvořit vlastní protilátky. Při přetrvávající možnosti nákazy v prostředí, je vhodné přeočkovat koťata ve stáří 6 měsíců, vždy však jeden rok od poslední vakcinace, pravidelně a doživotně.

Dopis od Smolíčka...

Zdravím vás všechny z Prahy, s novým domovem jsem dostal i nové jméno – nejdříve všichni říkali, že mám magické oči jako Avatar, pak mi začali říkat „Smolíček s očima Avatara“ no a postupně to zkrátili a jsem Avatar a nejkratší  oslovení je Ave.

Přišel jsem do bytu, kde již byla  asi tříměsíční kočičí slečinka Maruška. Byla tam teprve asi měsíc, ale vykračovala si tam jako paní domu. Zpočátku mě to odradilo, utekl jsem se schovat do knihovny, ta kočička na mne moc žárlila (aby ne na takového krasavce - asi má dobré oči!), ani mě nechtěla pustit na záchod. První 2 dny jsem nechtěl ani jíst, ani pít, pokud možno nešel ani na záchod. Pak se mě zastala nová panička, podržela tu dračici a já se mohl porozhlídnout a tak zjistit, že by se mi v novém domově docela líbilo. Ta mrňavá kočka si ráda hraje a už se chtěla seznamovat, tak mi při hře poslala svoji myšičku – no udělal jsem jí radost a poslal ji zpátky, no a nějak se to všechno začalo měnit, až jsme oba skončili spinkat s naší paničkou v jedné posteli - tedy pěkně každý na své straně, panička uprostřed.

Od soboty 17. 12. máme nové škrabadlo a spolu s už starším škrabadlem máme pěkně velkou plochu na povalování a pozorování. Na úniky kočičky Marušky už si začínám zvykat, prát se s holkou nebudu, ale všechno si líbit nenechám a občas ji „poškádlím“. Panička se nás snaží trochu vychovávat, dá se to vydržet, potom to zase napraví krásným česáním, ducáním se s námi a pusinkováním. Zdravím všechny kočičí i lidské kamarády a kamarádky z našeho přeloučského domečku a příště také pošlu foto.                                                                         

                                                                                                                                     Váš Smolíček -Avatar

Dopis - Natálka

Za Duhovým mostem

U Velké kočky

Naše milá Natálečko,už to bude tři týdny,co nejsi s námi...Zlehýnka jsi se nadechla a všechno se změnilo...je tu takový smutný klid...Moc chybíš Baltazárkovi,ale já už věřím, že tě na nebi našel...večer kouká nahoru, potom přiběhne ke mně, otírá se o nohy a něco povídá...a já neumím "kočičinsky"...tak skoro nerozumím, ale doufám, že mně chce utěšit....pláču o tebe, holčičko moje, hvězdičko stříbrná...Tolik jsem věřila, že to všechno spolu překonáme....Určitě někde hopkáš a pokoušíš ostatní kočičky, jako jsi to dělávala tady...Vzpomínám, jak jsi byla maličká, jak tě tvoji zachránci přivezli ke mně, jak jsme nevěděli, jestli si zvykneš a třeba se budeš chtít vrátit do domečku v Přelouči...ale ty jsi byla taková odhodlaná všechno zvládnout...když jsi poprvé ťapkala po cestě, celá ulice tě obdivovala, jaká jsi krásná...Vzpomínám, jak jsi po pár dnech šplhala s ostatními po stomech, byla jsi nejšikovnější, protože jsi byla maličká jak veverka...Těšila jsem se, jak budeš "překvapená" ze sněhu...už to neuvidím...Pokaždé, když přijíždím k domečku, všichni mně běží naproti a čekají, že třeba vyběhneš....holčičko moje..to víš, že to časem přebolí....přijdou jiné kočičí dušičky,které budu milovat...Ale ty budeš pořád jediná, nezapomenutelná....stejně, jako jsou nezapomenutelní všichni kočičáčci, kteří mně obdarovali svou láskou a já byla šťastná, že pro ně můžu něco udělat...Ještě se na tebe nemůžu usmát, ještě mně pořád tečou slzy...ale jednou to půjde...pošlu ti úsměv..tam, za Duhový most...k Velké Kočce...s láskou tvoje Jitka

Autorka Jitka Učňová

Já se připojuji, Natálku jsme měli velmi rádi a moc nás těšilo, že je právě u Jitky, že jí budeme vídat, Bohužel osud to měl naplánované jinak.Jsi stále s námi maličká....

Rozjímání nejen o Nastíčkovi...

...když jsem o celém životním koloběhu kočiček přemýšlela, napadlo mě k tomu jediné - nikdo neznáme předem svůj lidský osud, tak i osud našich zvířecích společníků je pro nás tajemstvím. A i když se snažíme přesmoc , není jistota, jakým směrem se osud náš i našich svěřenců může za chvíli ubírat. Dokážeme i život prodloužit, jak jen to jde, ale nakonec stejně nezbývá, než vše odevzdat zákonům přírody/univerza.Vnímám to tak, že tou hlavní jistotou je pocit a prostředí domova - v tom, myslím, neselžeme nikdy, i když jsme v různě bezvýchodných situacích.
To je pevný bod, který je právě v takových situacích oboustrannou oporou. Nedokážeme třeba zachránit všechny, ale všem, co k nám přišli, jsme nabídli domov, něco, co dřív vůbec nepoznali - a to je pro ně nejvíc. Čas má každý vyměřen jinak, ale hlavní v tom zůstává ten prožitek domova. V tom určitě došli všichni svěřenci naplnění, i když si nesli svá různá zdravotní trápení a omezení. Pocit bezpečného azylu a spočinutí z celkové perspektivy jistě převýšil vše ostatní - i ty útrapy, kterými museli procházet. Neprocházeli tím právě sami - v tom je velká síla - jistě vzájemná. pevně věřím, že i malý kočičí andělíček s námi zůstává v nějakém duchovním spojení jako blízká a drahá duše - teď už bez všech pozemských útrap. Pokud by tvoreček neměl potřebnou fyzickou výbavu do života a mělo by to být samé trápení, pak snad je lepší nechat duši v míru odejít. Kéž bolest přebije vědomí, že jako zázrakem mohl zbytek svého kraťoučkého bytí prožít obklopen láskou a péčí. I pouhých pár dnů musí působit jako oáza - tu jsme mu dopřáli vrchovatě. Stihl to ještě jako odměnu po předchozích útrapách zažít. Pak už zřejmě nadešel čas...myslím, že by nás určitě nechtěl vidět smutné a utrápené, ale plné energie a pečující o další potřebné... Proto si moc přeji i  přes tu bolest  načerpat sílu od ostatních svěřenců a mohli jsme nechat postupně smutek odeznít.  Věřím, že se se všemi blízkými jednou zase shledáme - a to už v radosti.

Světový den zvířat

Na počest Františka z Assisi
Světový den zvířat, 4. říjen, je dnem svátku Svatého Františka z Assisi, patrona zvířat. Tento světec žijící v letech 1181- 1226 proslul svým laskavým vztahem ke všem zvířatům.František, zakladatel žebravého řádu františkánů, hlásal skromný život v chudobě a pečoval o opuštěná a nemocná zvířata. Podle historických pramenů se zvířaty mluvil. Nepovažoval je za bytosti nižší než člověk, ale za své sestry a bratry, děti jednoho otce. Takový přístup k živočichům nebyl v křesťanství typický. František z Assisi navíc předjímal požadavky ekologického charakteru včetně rozšíření lidské etiky na vše živé, proto se stal patronem ekologie. František zemřel 4. října v roce 1226 a hned dva roky poté byl svatořečen. Nejstarší legendy o svatém Františku z Assisi a jeho vztahu ke zvířatům vznikly už ve středověku a po staletí lákaly další tvůrce k nejrozmanitějším parafrázím a variacím. Ovšem teprve v roce 1931 byl 4. říjen, den úmrtí sv. Františka, vyhlášen jako Světový den zvířat. V České republice se Světový den zvířat slaví od roku 1994.