Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nikitovo vyprávění z nového domova

26. 7. 2012

Posílám Vám mnoho pozdravů ze svého nového domova.
 
Dlouho jsem se neozýval, protože od poloviny prosince jsem měl pořád nějaké problémy.
Měl jsem stále trochu přivřené levé oko. Ukázalo se, že je to zánět ve spojivkovém vaku. A dále také, že živíme i tasemničku.
Užil jsem si tedy návštěv u doktorů, polykání pilulí, píchanců s antibiotiky a hlavně 3x denně mazání a kapání do oka různými kapkami, protože oko se mi nechtělo hojit.
To se mi tedy opravdu nelíbilo a vůbec jsem se nechtěl nechat chytit. Ještě teď jsem hodně ostražitý a dávám si na paničku dobrý pozor. Ale dnes je již všechno v pořádku, jak se potvrdilo minulý týden na očním u pana doktora Beránka. (Mimochodem, toho teda už vůbec nemusím).
Aby se panička nenudila, připravil jsem pro ni na Silvestra móóc krásnou hru. Protože to mazání oka už mě ani trochu nebavilo, tak jsem se schoval v takové pěkné úzké škviře za nábytkem, která byla ještě ucpaná velkým nepotřebným obrazem, to aby tam náhodou nějaká kočka nevlezla. To úsilí vecpat se až za ten obraz ale stálo za to. Panička před odchodem na silvestrovskou oslavu přepočítala svoje dvě kočky a hele – jedna chybí. Hledala všude možně i nemožně, ve špajzu, v lednici, ve skříních, pračce, na žrádlo lákala …a nic.  Pak se tedy odešla omluvit ze zábavy, a když se vrátila, našla doma další hledající paničku, která přijela kvůli tomu specielně až z Prahy. To se již okruh hledání rozšířil na celý dům a přilehlý dvorek. Hledali i další sousedé, zvláště ti, kterým již také utekla z bytu kočka. Čekal jsem ve své škvíře opravdu hodně dlouho, než někoho napadlo ten obraz dát konečně pryč. Bylo to moc pěkné, a alespoň se o mně v baráku ví. Dotazů po mém zdraví a co dělám je teď nepočítaně.
Na závěr posílám ještě několik fotek. Myslím, že se mám docela dobře, od prosince jsem přibral již přes půl kila a když mám náladu, tak se nechám i pochovat.
 
Zdraví Nikita
 

p1070686.jpg p1070749.jpg p1070754.jpg