Jdi na obsah Jdi na menu
 


Komu čest, tomu čest...

4. 9. 2011

Dnešní doba je "divná", jiná, necitelná, každý se klaní jen jedné modle a to jsou peníze a tomu,co si za ně mohu pořídit. a docela odpudivé je, "když praseti narostou rohy". Nedávno jsem měla možnost, si tuto zkušenost prožít na vlastní kůži. A proto mám okolo sebe hrstku prověřených lidí, poctivých, pokorných, citlivých, nelhostejných. Jedním takovým člověkem je student vysoké školy, obrovský dříč a talent Standa, který u nás navštěvuje a obdarovává kočičky společně se svou přítelkyní Míšou a pár kamarády. Standa má sice prázdniny,ale chodí a vnímá své okolí. Našel osamocenou kočičku, pravidelně krmil a zorganizoval její odchyt.Nebylo mu jedno, že živoří na ulici a spí u plotu déšť nedéšť, A teď bych Vám poskytla povídání paní,kočkomilky, která mu kočičku pomohla odchytit.

Dobrý večer,

tak vidím, že už máte čerstvé zprávy. Tak jen stručně - já jsem teď dofuněla
domů a musím hned psát p. Zittovi, aby se nestrachoval. Tak stručně ....
No z p. Zitty jsem opravdu PAF - tak hodného, starostlivého, citlivého, ...
co se zvířátek týká - mladého člověka jsem ještě nikdy nepotkala!!!
Je to zlatý kluk, že se o Míšu Kapsičkovou - tak číču nazval (já jsem chtěla
Reginku) - staral, že si jí všiml a nezůstal k ní lhostejný ... no prostě
moc si ho za to vážím a děkuji a vůbec .... a konec dojímání a slzení ...
Míša byla opravdu schoulená vedle silnice u plotu - pro mne je to tak
strašný pohled na chudinu schoulenou --- no nic, tak dál.
Byla jsem nervozní a vzala jsem si i pytel - protože jsem čekala strašný
odpor při odchytu - dle zkušeností s odchytem té mojí venkovní smečky, kdy
ze mne téměř ve všech případech crčela krev ...
No p. Zitta Míšu pohladil a číča nejevila žádné zámky úprku ani strachu ani
když jsem se přibížila s přepravou - tak jsem ji prostě vzala dala do
přepravky a bylo ...
Asi už víte, že má zraněnou přední tlapičku. Je mi to také moc líto, že má
bolístku, ale myslím, že to nebude nic strašného, spíš nějaké naražené ....
Ale pro klid naprosto nešťastného p. Zitty jsem hned volala naší vetce, zda
nemá zítra cestu do ordinace (já strašně nerada otravuji o víkendu, když to
není akutní) - tak jí mám ještě zítra ráno zavolat, ona půjde do ordinace
krmit nějakou veverku - tak půjdu s Míšanou na prohlídku. Určitě má svrab v
ouškách a kožíšek plný blech ...
No Míšu jsme odvezli zatím k sestře do bytu (já jsem měla strach z manžela -
no a když viděl, že beru přepravku už zase řval a varoval, že u nás žádná
další kočka nebude ani náhodou ... ať to ani nezkouším ...)
U sestry jsem nachystala WC, pelíšek, misky s papáním. Míšu jsem pustila z
přepravky a čekala ustrašenou kočičku. Míša se ani nerozhlédla, zamířila k
mističkám a papala a papala. Když se napalala, žádné chození, čmuchání,
prohlížení, šmejdění - já si sedla na zem, ona mně na klín - a předla a
ducala .... po notném pomazleníčku si vyhupla na židli, prodrbala všechny
blešky v kožíšku a jala se dřímat.
No z čičinky jsem také u vytržení, tak úžasnou mazlivou, předoucí,vyrovnanou, klidnou, čičinku jsem snad v rukách ještě neměla ...... prostě
žádné očichávání, jako kdyby tam bydlela odjakživa. No úžasná číča.
Já nevím, jak to udělám - ale této super čičince prostě musíme najít domov -
kdyby čert na koze jezdil.
Toto mazlivé zlatíčko nutně potřebuje jedny hladící ruce samo pro sebe!!!
No to jsem se zase rozepsala, tak už končím a zítra po veterině podám další
zprávy.
Hezký večer a nebo dobrou noc přeje M. U.