KoČIČÍ depozitum Lovčice

Seznamte se prosím...

Dobrý den,dovolte mi představit naše svěřence...

Ahoj,já se jmenuji Viktorka a do depozita jsem se dostala z chatové kolonie.Protože jsem měla velmi nemocná očka, rozhodli se v tomto domečku,že mi pomůžou.Nejdříve mě nechali vykastrovat, vyléčili mi vleklý zánět průdušek,pak mě nechali naočkovat a nyní jsem již po operaci očí a vidím, to je krása.Už jako malé miminko jsem těžce onemocněla, ale nikdo se nade mnou neslitoval a nevzal mě k doktorovi. A nemyslete, lidí tam bylo víc než se nám kočkám líbilo,ale nikdo jakoby neviděl, že mám rýmu, pak se mi oči zalepily a pomalu jsem přišla o vidění.Byla jsem najednou smutná a nesmělá kočička, ale jeden menší kocourek mě tam vodil, byl zde také se mnou,ale už našel svůj domov.říkali mu Vojtíšek.Musím dodat, že nás všechny kočičky v zahrádkách viděla jedna hodná paní, zavolala sem do depozita a ti neváhali a hned pro nás jeli, přestože to bylo hooodně kilometrů.Tady pro mě udělali vše potřebné, sice vidím,ale zcela zdravá nejsem.Oči prý byly moc,moc poškozené, musí se ještě léšit antibiotiky a kapičkami. To nemám ráda, ale prý je to pro mé dobro,tak to musím přetrpět. Říkají o mě, že jsem velmi mazlivá a pěkně jsem se naučila způsobnému chování i záchůdek jsem poslepu našla. Protože ještě nejsem doléčená hledám prozatím virtuální maminku a časem i nový domov. Doufám,že tam budou hodní jako tady. Co myslíte, bude mě někdo chtít?

Ahoj lidi, já se jmenuji Babetka a narodila jsem se toulavé kočičce v parku, kam naše dvounožka chodí krmit. Byly jsme tři sestřičky Berenika, Bibiana a já. Berenika přišla po narození o nožičku a ve zdejším depozitu byla později operována, nyní už má skvělý domov.Bibianka je již také v novém domově, jen mě nikdo nechce?Ale proč? Jsem úžasně přítulná, mazlivá a hlavně upovídaná. Každé ráno našim doma vypovídám vše, co kočičí kamarádi přes noc vyváděli.Hlavičku prý mám jak malá lvice.Dívala jsem se do toho,no jak se to jmenuje, no zrcadlo- kočičí panno,ty lidi mají názvy a no a musím se pochválit, fakt vypadám dobře a dlouho budu, jsem totiž kastrovaná,tak mi děti nezničí figuru. Tak co ,myslíte,že jsem na světě zrovinka pro vás?

Ahoj, prý mám o sobě něco povídat, ale jsem tak nesmělý...dali mi jméno Saša, protože nevěděli, jestli jsem kluk nebo holka, nedal jsem se hned prohlédnout. Narodil jsem se před zimou někde v křoví a nějak jsem potom přišel o mámu.Byl jsem ještě malý, byla mi zima, měl jsem hlad, taky jsem se moc bál.Bezradně jsem pobíhal a hledal něco k jídlu a taky, kde bych se schoval.Přišlo něco bílého, z čeho mi byla obrovská zima, máma na zahřátí nikde. Ale jednou jsem viděl jinou kočičí mámu a pořád jsem jí přemlouval,ať si mě vezme. No nadšená nebyla, ale dovedla mě do nějaké skrýše, kde bylo jídlo a znova a znova. konečně mám plné bříško. Zimu jsem tam přečkal a pak jsem se dostal sem, mezi hodně kočiček, kde je nádherné teplo a stále plná miska. A ne jen tak něčeho, to vám jsou dobroty. Ještě jsem trochu vyplašený, ale nemůžou se mi divit, na ulici do vás tak akorát někdo kopne. No, jsou tam i lepší lidi, ale domů mě vzali až sem. Říkají,že jsem moc pěkný, takový váleček na krátkých nožičkách.Zatím si ještě zvykám, ale doufám,že i já najdu trvalý domov, kde mě budou rozmazlovat.Pořebuji nutně svůj gauč, tady je pořád tlačenice.