Nejen my jí milovali...
Nejen my jí milovali...
Pěkný den,včera ráno po páté hodině jsem hned otvírala Vaše stránky,abych si přečetla,co je nového....Nezmohla jsem se na nic jiného...jen zapálit na Vigiliích svíčku pro Vikinku...plakala jsem celý den pro tu krásnou kočičku... Jitka
Dobrý den Zdeni,
teprve včera večer jsem si přečetla web a je mi Viktorky moc líto, ale je to život (včera večer jsem už nic nenapsala, protože se mi vrátily i moje nemile vzpomínky)
život jde dál a Viktorka si určitě užívala a vychutnávala svoje dny u Vás v Přelouči,kde se jí dostávalo lásky a všeho co k tomu patří
Mirka
Dobrý den paní Radošová,
je mi moc líto, jak to dopadlo s Viktorkou. Včera jsem si říkala, že Vám napíšu a zeptám se, jak se jí vede a dneska jsem si to přečetla. Byl to šok. Já vím, že na Vašich webovkách jste psala, že je hodně nemocná, ale pořád jsem tak nějak doufala, že když chudák už překřesala ty oči, tak se i tohle povede. Věřím, že i přes tu bídu světa, měla štěstí. Nejdříve na věrného kamaráda Vojtíška (doufám, že se má dobře a už si v novém domově zvyknul) a potom že měla štěstí, protože se dostala k Vám. Dostala u Vás najíst, péči a zázemí a vlastně domov. Budu na ni taky vzpomínat.
Pozdravuji ostatní kočičky a kocourky a přeji jim i Vám hodně sil, abyste překonali všechny nesnáze.Drahomíra V.
Milá Zdeno,
Viktorky mě je moc líto, vzpomínám,,jak se se mnou mazlila na naší návštěvě...i já jsem pro ní uronila slzu..v kočičím nebi jí bude dobře..soucítím s Vámi...Jitka
Ahoj Zdeni,
až dnes jsem si přečetla smutnou zprávu o odchodu Viktorky. Byla to skvělá kočička a vůbec se nedivím,
že Ti je po ní smutno. Také mi zapadla do srdce.
Přijala jsi ji a nemohla jsi tušit, že v ní nemoc číhá, jako časovaná bomba. Jsem přesvědčená, že sdílené trápení je poloviční nejen pro člověka, ale i pro všechny tvory, kterým byla dána schopnost cítit a vnímat.
Mám s tím - jak víš - osobní zkušenost. Přeji Ti, aby počáteční smutek vystřídala láska, která - když byla darována, jediná neumírá. Jak Tě znám, jsi schopna ji předávat dál a tak bojovat proti sobectví a nezájmu dnešního světa. Jarka
Zdeni, teprve teď jsme přijeli z chalupy, tak čtu, co se stalo... Je mi Viktorky moc líto, byla to něžná a miloučká kočička. Ale už jak jsem u vás byla v úterý, vypadala hodně zle i když si ještě dobíjela baterky na sluníčku. Ale byla to taková hvězdička s roztomilým čumáčkem, a určitě byla moc šťastná, protože jste jí závěr života udělali krásný, a v to ona na těch zahrádkách určitě ani nedoufala... A pomohla jste jí odejít bez bolesti a trápení, to je taky velký dar. Můj manžel vždycky říká, že ti neljepší odcházejí bohužel nejdřív... Po mnoha zkušenostech začínám věřit tomu, že má pravdu.
Ach jo. Tak se držte, život i práce musí jít dál..Katka