Dopis od Smolíčka
Zdravím vás všechny z Prahy, s novým domovem jsem dostal i nové jméno – nejdříve všichni říkali, že mám magické oči jako Avatar, pak mi začali říkat „Smolíček s očima Avatara“ no a postupně to zkrátili a jsem Avatar a nejkratší oslovení je Ave.
Přišel jsem do bytu, kde již byla asi tříměsíční kočičí slečinka Maruška. Byla tam teprve asi měsíc, ale vykračovala si tam jako paní domu. Zpočátku mě to odradilo, utekl jsem se schovat do knihovny, ta kočička na mne moc žárlila (aby ne na takového krasavce - asi má dobré oči!), ani mě nechtěla pustit na záchod. První 2 dny jsem nechtěl ani jíst, ani pít, pokud možno nešel ani na záchod. Pak se mě zastala nová panička, podržela tu dračici a já se mohl porozhlídnout a tak zjistit, že by se mi v novém domově docela líbilo. Ta mrňavá kočka si ráda hraje a už se chtěla seznamovat, tak mi při hře poslala svoji myšičku – no udělal jsem jí radost a poslal ji zpátky, no a nějak se to všechno začalo měnit, až jsme oba skončili spinkat s naší paničkou v jedné posteli - tedy pěkně každý na své straně, panička uprostřed.
Od soboty 17. 12. máme nové škrabadlo a spolu s už starším škrabadlem máme pěkně velkou plochu na povalování a pozorování. Na úniky kočičky Marušky už si začínám zvykat, prát se s holkou nebudu, ale všechno si líbit nenechám a občas ji „poškádlím“. Panička se nás snaží trochu vychovávat, dá se to vydržet, potom to zase napraví krásným česáním, ducáním se s námi a pusinkováním. Zdravím všechny kočičí i lidské kamarády a kamarádky z našeho přeloučského domečku a příště také pošlu foto.
