Dopis - Natálka
Za Duhovým mostem
U Velké kočky
Naše milá Natálečko,už to bude tři týdny,co nejsi s námi...Zlehýnka jsi se nadechla a všechno se změnilo...je tu takový smutný klid...Moc chybíš Baltazárkovi,ale já už věřím, že tě na nebi našel...večer kouká nahoru, potom přiběhne ke mně, otírá se o nohy a něco povídá...a já neumím "kočičinsky"...tak skoro nerozumím, ale doufám, že mně chce utěšit....pláču o tebe, holčičko moje, hvězdičko stříbrná...Tolik jsem věřila, že to všechno spolu překonáme....Určitě někde hopkáš a pokoušíš ostatní kočičky, jako jsi to dělávala tady...Vzpomínám, jak jsi byla maličká, jak tě tvoji zachránci přivezli ke mně, jak jsme nevěděli, jestli si zvykneš a třeba se budeš chtít vrátit do domečku v Přelouči...ale ty jsi byla taková odhodlaná všechno zvládnout...když jsi poprvé ťapkala po cestě, celá ulice tě obdivovala, jaká jsi krásná...Vzpomínám, jak jsi po pár dnech šplhala s ostatními po stomech, byla jsi nejšikovnější, protože jsi byla maličká jak veverka...Těšila jsem se, jak budeš "překvapená" ze sněhu...už to neuvidím...Pokaždé, když přijíždím k domečku, všichni mně běží naproti a čekají, že třeba vyběhneš....holčičko moje..to víš, že to časem přebolí....přijdou jiné kočičí dušičky,které budu milovat...Ale ty budeš pořád jediná, nezapomenutelná....stejně, jako jsou nezapomenutelní všichni kočičáčci, kteří mně obdarovali svou láskou a já byla šťastná, že pro ně můžu něco udělat...Ještě se na tebe nemůžu usmát, ještě mně pořád tečou slzy...ale jednou to půjde...pošlu ti úsměv..tam, za Duhový most...k Velké Kočce...s láskou tvoje Jitka
Autorka Jitka Učňová
Já se připojuji, Natálku jsme měli velmi rádi a moc nás těšilo, že je právě u Jitky, že jí budeme vídat, Bohužel osud to měl naplánované jinak.Jsi stále s námi maličká....
![]() |
![]() |
![]() |